Móda má mnoho podob a jednou z nich je tzv. styl haute Couture. Jak asi víte, tak móda pochází z Paříže a jedním z jejích mnoha znaků je, že se mění. Jen co je něco módní to u do druhého dne módní není. Pokud si pokládáte otázku, proč to tak je a kdo za tyto změny může, tak odpověď nebude ekonomika, i když v tom určitě jistou roli hraje, ale tím pravým činitelem je zřejmě „couturier“. Couturier je návrhář, který určuje co je módní a co naopak není. Nemluvíme zde ale o běžném pojetí návrháře. Jeho práce by se dala považovat za umělecké dílo, které je tvořeno pod přísným dohledem a pravidly haute couture.
Haute couture
Pojem „haute couture“ je nejen spojen s Francií, kde se zrodil, ale je především spojen s významným návrhářem Charlesem Frederickem Worthem. Ten, jako jeden z prvních začal své šaty „podepisovat“ svým jménem, tak jako malíř podepisuje své obrazy. Právě toto byl ten moment, kdy se zrodila módní značka. Předtím málo doceněné krejčovství, bylo povzneseno z anonymního řemesla na nový druh umění. Jeho šaty byly charakteristické bohatými materiály, jejichž množství bylo zdůrazněné krinolínou. Inspiroval se londýnskou, ale i pařížskou módou, která ho oslovila právě skrze staré obrazy vystavených v galeriích.
Charles Frederick Worth díky svým výjimečným dovednostem, které nebyly pouze umělecké, ale i podnikatelské, využil svého smyslu pro jedinečnost a získal místo v módě, jako dosud nikdo předtím. Právě ním začala éra návrhářů, která došla do takové podoby, jak ji známe dnes.
Haute couture, tedy vysoké krejčovské umění je tím typem oděvu, který si může dovolit jen málo kdo. Charles Frederick Worth tvořil šaty, takové hodnoty a stylu, které byly samy o sobě uměleckým dílem a i tolik stály. Vymezil přísná pravidla oděvu značky haute couture.
Dodnes existují návrháři, kteří tvoří v duchu haute couture i když jim není nakloněn současný ekonomický stav trhu. Z tohoto důvodu se mnoho značek muselo vzdát titulu vysokého krejčovství, často se mluví o „smrti haute couture“, ale toto tvrzení by mělo být chápáno s jistou dávkou zdrženlivosti. I když pravidla nařizují každému členovi: „představit 50 zbrusu nových originálních návrhů pro denní a slavnostní nošení v každé kolekci, navrhnout oblečení na míru pro soukromé klienty s alespoň jednou nebo více zkouškami, na plný úvazek zaměstnávat alespoň 20 lidí ve vlastních pařížských ateliérech. Navíc se vše musí vyrábět na místě a ručně.“ (Mackenziová, 2009: 138) Z těchto zásad si můžeme vyvodit, jak cenově, ale i časově náročné musí být dodržování těchto přísných pravidel.
Módní doby, které se pyšní titulem „Haute Couture“ jsou například značka Chanel, Christian Dior, Givenchy a mnoho dalších. O tom, že je oděv – kolekce, která je stvořena v duchu haute couture uměleckým dílem svědčí i to, že oděv, který je 100 let starý je stále krásný a často i moderní. A kdo by nezatoužil po originálních, jedinečných šatech, které byly ušity ručně s tou nejvyšší péčí a citem pro krásu?
Literatura:
MACKENZIEOVÁ, Mairi. …ISMY, Jak chápat módu. Praha: Nakladatelství Slovart, s. r. o., 2010. s. ISBN 978-80-7391-399-1